Das Berliner Blumentagebuch der Clara Schumann

Popis

Květiny hrály důležitou roli ve společenském životě lidí v 19. století. Clara Schumannová vytvářela své květinové deníky v tomto společenském prostředí, kde se květiny často trhaly, vázaly do věnců, používaly jako vzkazy pro přátele a blízké a sušily na ozdobu oděvu nebo interiéru.

První ze série vznikla v roce 1854, v roce přijetí Roberta Schumanna do Endenichova ústavu pro psychiatrické pacienty, a jejím cílem bylo sdílet s původně osobně nepřístupným invalidou její vnitřní i vnější život. V roce 1857, sotva rok a půl po úmrtí svého manžela, začala mezitím téměř čtyřicetiletá Clara Schumannová psát svůj poslední květinový deník. Odráží se v něm cestovní zastávky klavíristky, která v té době stále častěji koncertovala po střední Evropě a Anglii, i její vztahy s blízkými přáteli, mezi nimiž byl především mladý Johannes Brahms, který jí tento malý svazek věnoval výslovně pro své sbírky a poznámky. Faksimilované stránky deníku z exempláře dochovaného ve Staatsbibliothek Berlin jsou doplněny biografickými a botanickými poznámkami.