Klaviersonate Nr. 11 B-dur op. 22

Popis

Norbert Gertsch (editor)
Murray Perahia (editor, prstoklad)

Sonáta B dur č. 11 se jako vysoce virtuózní skladba neobjevila ve skupině s jinými sonátami, ale držela se jako Opus 22 pod názvem „Velká sonáta“. Beethoven ji nabídl svému nakladateli Hoffmeisterovi v prosinci 1800 jako „velkou sólovou sonátu“ a krátce nato ještě jednou výslovně varoval: „tato sonáta je velmi náročná“. Mezi staršími sonátami je Sonáta B dur chronologicky první, k níž byl v edici k dispozici i rukopis. Pravda, ne od Beethovena, ale alespoň rukopis přepisovatele, který recenzoval a na jehož základě lze ověřit věrohodnost původního vydání - edičně důležitý faktor, bez kterého se u sonát s nižšími opusovými čísly bohužel člověk musí obejít. Za toto nové vydání jsou opět odpovědní editoři Norbert Gertsch a Murray Perahia. Proklady poskytl sám Murray Perahia.