Smyčcový kvartet č. 11 C dur op. 61 (party)

Popis

editor Hartmut Schick

• další z vrcholných Dvořákových smyčcových kvartetů v nové urtextové edici
• trojjazyčná předmluva (n/č/a) a kritická zpráva (a) od editora
• faksimile 12 zavržených taktů Houslové sonáty op. 57, které Dvořák rozvinul ve druhé větě kvartetu

Svůj ambiciózní Smyčcový kvartet C dur op. 61 napsal Dvořák na podzim roku 1881 na objednávku Josefa Hellmesbergera st., koncertního mistra Vídeňských filharmoniků a primária Hellmesbergerova kvarteta. Ten však označil dílo za „slabé“ a nikdy je veřejně neprovedl – premiéry se ujalo Joachimovo kvarteto v Berlíně o rok později.

Dvořák však považoval svůj kvartet za „největší a také nejdokonalejší“ ze svých dosavadních komorních skladeb. O tom, že se v něm pokoušel zbavit klišé naivního autora slovanských melodií a vědomě se přihlásit k vídeňské tradici, svědčí kromě propracované textury i názvuky na Schubertův Kvintet C dur a Brahmsův Sextet G dur.

Hlavním pramenem bylo pro editora Hartmuta Schicka, mj. autora publikace Studien zu Dvořáks Streichquartetten, Simrockovo první vydání partitury, dalšími prameny pak autografní partitura a první tištěná vydání partů i čtyřruční klavírní úprava díla. Toto vydání obsahuje faksimili dvanácti zavržených taktů Houslové sonáty op. 57, které Dvořák rozvinul ve druhé větě Smyčcového kvartetu C dur.

Obsah:

 Dvořák Antonín: I Allegro
 Dvořák Antonín: II Poco adagio e molto cantabile
 Dvořák Antonín: III Scherzo. Allegro vivo
 Dvořák Antonín: IV Finale. Vivace